Jejich vznik souvisí s existencí univerzity. Studiu "generale" (univerzitnímu) předcházelo studium "partikulare" (částečné) na latinských školách, které byly městské, klášterní nebo biskupské. Díky Karlu IV. máme nejen nejstarší univerzitu ve střední Evropě, ale i nejstarší městské latinské školy.
V Hradci Králové byla městská škola při kostele sv. Ducha založena krátce po roce 1348, první zmínka je z roku 1362. (První zmínka o hradecké městské škole, která však nebyla latinská, je z roku 1271.) Královská města měla povinnost vychovávat budoucí studenty Karlovy univerzity. Už ve XIV. století se stal Petr z Hradce jejím profesorem a později i rektorem. Absolventům své školy vděčí Hradec Králové za slavné kancionály — Mikušův (1470), Franusův (1505) a Radoušův (1604).
Největšího rozkvětu dosáhla v XVI. století, zejména v čase, kdy byl prvním purkmistrem absolvent zdejší partikulární školy Martin Cejp z Peclinovce. V této době začala hradecká škola užívat název akademie. Od roku 1565 existovala v Hradci škola, která poskytovala literární vzdělání pro dívky. Třicetiletá válka ukončila první etapu hradeckého školství; po roce 1625 není o něm zmínka. Už v roku 1636 se však otevírá kapitola druhá — jezuitské gymnázium.
Martin Cejp z Peclinovce (na obrázku; † 1599) — byl 25 let primasem města; za jeho působení byla postavena Bílá věž a nová budova partikulární školy (blízko dnešní Kozinky); mecenáš Radoušova kancionálu